COVID nám vzal svobodu. Ale nevzdáme to
Ráda bych se „jen“ podělila o zkušenost z jednoho relativně velkého pražského Domova pro osoby s mentálním či kombinovaným postižením. A jestli popis našeho bohužel už běžného COVIDového života přinese mezi řádky i nějaké povzbuzení či dobrý příklad, bude to bonus navíc.
HORŠÍ VARIANTA
Stejně jako všude jinde jsme před rokem vpluli do doby COVIDové bez varování a s minimální představou, co nás čeká. Ale protože naše práce je i o ochraně druhých, počítali jsme hned o začátku s horší variantou. Pamatuji si, jak jsme po nocích dávali dohromady Karanténní řád, jak jsme velmi rychle začali fungovat přes videokonference. Vymýšleli jsme, jak budeme s klienty trénovat nošení roušek nebo dezinfekci rukou. Jen pro pořádek dodávám, že naši klienti často nerozumí běžné řeči. Mnoho věcí připravujeme ve verzi alternativní a augmentativní komunikace, a to ještě u každého klienta individuálně podle toho, co zvládne.
Život se nám změnil od základu. Klienti, kteří toho jsou schopni chodili do školy, do práce, na návštěvy ke kamarádům. Jezdili jsme na výlety, chodili na koncerty, do kina. Žili jsme jako mimořádně kontaktní a aktivní komunita. Jak se lidově říká, museli jsme šlápnout na brzdu za stovky na nulu.
NÁKAZA
První vlnu jsme přestáli, ale ve druhé si virus cestu našel. Byla to skutečná rána, ale zvládli jsme to. COVID nám paradoxně ukázal, že naše limity, jako týmu, jsou ještě mnohem dál, než jsme si dokázali představit. Jsme vyčerpaní, zaměstnanci i klienti. Ale poprali jsme se s tím vlastními silami také proto, protože jsme od počátku počítali s tou horší variantou. Zasáhlo nás to citelně, ale přeci jen jsme byli připraveni.
A zvládli jsme, netvrdím, že snadno, i komunikaci s klienty. Samozřejmě ze začátku vůbec nechápali, co se děje. Trénování nošení roušek představovalo neskutečný problém. Vysvětlovali, proč nemůže přijít maminka, proč nemůže klient zajít ke kamarádovi, proč má asistent masku, ze které jde strach, to byly otázky, které se zpočátku zdály být klientům nevysvětlitelné. Naučili jsme to. Naučili jsme se komunikovat s rodinami přes videokonference. Dokonce už umíme takto zajít i na bohoslužbu.
SOUDRŽNOST
Pro všechny to je naprosto nová zkušenost, se kterou pochopitelně nutně přichází řada chyb, přešlapů či nedorozumění. Ani my jsme se jim zdaleka nevyhnuli. Čelili jsme jim relativně jednoduchým způsobem. Disciplínou a soudržností. A také rychlým poznáním, že se musíme spolehnout sami na sebe. Žádná vláda, žádní odborní poradci. Sami jsme museli přehodnotit životní hodnoty a spolehnout se jeden na druhého. Žádné „žabomyší“ války o to, kdo co měl udělat a neudělal. Trapné vládní hádky o dodavatele testů do škol nás neznechutí, i když by bylo tak snadné se nechat znechutit. Ale nemůžeme si to dovolit. Nechceme. COVID nám vzal svobodu, ale my to nevzdáme a za nějaký čas si ji vezmeme zpátky. Těšíme se na to.
Lenka Kohoutová
Nechci jenom makat!
Nechci odpovědnost, chci si odpracovat svoje a jít domů! Šíří se to poslední dobou jako nakažlivá nemoc. Nový fenomén dnešní doby zní, „práce neuteče“.
Lenka Kohoutová
Znepříjemníme jí život!
Asi je to taková česká klasika. Alespoň jsem od svých kolegů ze zahraničí nikdy nic podobného neslyšela. A docela jim to závidím.
Lenka Kohoutová
Kam se posouvají sociální služby v čase?
Trochu by se mi chtělo odpovědět nikam. Dokonce ten pocit mám hodně dlouho a není to dobře. V následujících řádcích se proto zkouším zamýšlet, co s tím...
Lenka Kohoutová
Pracovník v sociálních službách je vážně ohrožený druh
Slýcháváme o nich relativně málo. Možná je to tím, že je většinová společnost přehlíží, protože je (zatím) nepotřebuje. Možná je to tím, že jsou nastavení neprotestovat a nestávkovat.
Lenka Kohoutová
Mlčeti zlato? Právě naopak!
Jdu tak trochu sama proti sobě. Ale jinak to nejde. Pracovníci sociálních služeb z podstaty věci musejí být pod tlakem. Ti dobří to zvládnou bez problému.
Lenka Kohoutová
Je mi smutno, chci do domova!
Už pár měsíců vedu kromě domova pro osoby se zdravotním postižením i domov pro seniory. Největší rozdíl? Tlak na ubytování. A předesílám, je to trochu smutné téma.
Lenka Kohoutová
Klaním se
Práce v pobytové sociální službě je na román. Dokáže být radostná i bolestivá. Svým způsobem dokáže být někdy radostná i v těch bolestivých okamžicích. Jeden takový jsem nedávno zažila.
Lenka Kohoutová
Stoletá tráva aneb Deníček šílené ředitelky
V Domově pro seniory Krč jsem třetím týdnem a mé počiny jsou spíše seznamovací. Ale v některých případech bylo třeba jednat hned. A přitom taková blbost, řeklo by se...
Lenka Kohoutová
Důstojné stáří mimo domov
Představte si, že se jednoho dne z nejrůznějších důvodů ocitnete před v pravdě životní křižovatkou. Vaše kroky povedou do domova pro seniory, kde budete dožívat své poslední roky.
Lenka Kohoutová
Devítka II
Číslo devět se obecně spojuje s konci a novými začátky. A údajně v sobě nese moudrost všech předešlých čísel. Snad se tedy dá považovat za číslo šťastné.
Lenka Kohoutová
Devítka
Když si v google vyhledávači zadáte „význam čísla 9“ vyjede vám mimo jiné, že pokud chcete dosáhnout úspěchu a splnit si své sny a přání, je právě devítka šťastným číslem. Ne, neřídím život numerologií. Jen se to tak sešlo.
Lenka Kohoutová
Je to vůbec možné? Bohužel ano.
Při své práci se občas dostanu do situace, která je jen velmi těžko pochopitelná a já se často pozastavuji nad tím, jak probíhá myšlení některých lidí. A když se to stane ve zdravotnickém zařízení, to až zůstává rozum stát.
Lenka Kohoutová
Každý může být umělcem
Arteterapie je pojem, pod kterým si málokdo představí něco konkrétního. Pro mě osobně je to úžasné poznání, kolik skrytého talentu v sobě mají lidé s mentálním postižením.
Lenka Kohoutová
Chceme moderní pobytové sociální služby. Ale co to znamená?
Určitě nejsem sama, kým otřásla informace o týrání klientek řádovými sestrami kdesi v Polsku. Jde o neodpustitelné selhání jednotlivců, které ovšem, jako téměř vždy, vrhá špatné světlo na pobytové sociální služby, jako takové.
Lenka Kohoutová
Jak to, že chodí venku sám?
Je nesvéprávný, jak je možné, že chodí venku sám? Jak je možné, že si náš syn nakupuje sám, to jsem nedovolil! Víte o tom, že můj syn je „mentál“ na úrovni desíti let? Co od něho chcete, jaké posilování kompetencí?
Lenka Kohoutová
Očkujete násilím!
Někde na sociální síti jsem komentovala, že je dobré se nechat očkovat, a že máme u nás v Domově s očkováním vlastně velmi dobré zkušenosti. To jsem si dala.
Lenka Kohoutová
Tak trochu jiné umění, tak trochu jiní umělci
Klienti Domova Sulická skvěle malují, tvoří z vosku i hlíny. Obrazy, které malují takřka na cokoliv se vystavují, prodávají. Výdělek slouží k nákupu materiálu, a tak to jde stále dokola.
Lenka Kohoutová
Dlouhodobá péče
Všichni zainteresovaní o ní mluví. Všichni z odborné veřejnosti jí chtějí, ale nikdo jí nikdy neviděl. A politikům vstávají vlasy hrůzou při pomyšlení, že by ji měli zavést.
Lenka Kohoutová
Vaše pobytová služba
Jak by měla vypadat pobytová služba, ve které byste chtěli žít? Otázka, která většinu z nás nenapadne možná za celý život. Přesto je důležitá.
Lenka Kohoutová
Každá smrt člověka si zaslouží pietu
Téma smrti nebývá zpravidla veselé. Ani následující řádky veselé nejsou. Ale smrt je nedílnou součástí života a nevyhýbá se samozřejmě ani specifickému prostředí sociálních služeb.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 52
- Celková karma 23,55
- Průměrná čtenost 991x